Chlupáči, 31. 10. 2022

Foto: Shutterstock

Prase divoké neboli divočák brázdí nejen území České republiky, ale vesele si chrochtá téměř na všech světových kontinentech. Chtěli byste jej potkat, nebo raději ne? Co je na nich roztomilé, a co naopak hrozivé? Pojďme se na takového divočáka podívat zblízka.

Přidat na Seznam.cz

Už vám nic neunikne!
Přidejte si web na hlavní stránku Seznam.cz.

Těžká váha, rychlý běh

Divoké prase

I když se to nemusí na první pohled zdát, divoká prasata vynikají v rychlém běhu. Jedná se sice jen o krátký sprint, do kterého vynaloží divočák síly kvůli nebezpečí či ochraně mláďat, ovšem dosahuje rychlosti až 50 kilometrů za hodinu. Vzhledem k jeho váze, která u samců dosahuje až do 200 kilogramů, jde opravdu o obdivuhodný sportovní výkon. Proto mějte na paměti, že naštvanému prasátku utečete jen stěží. Nemusíte se však divočáků přehnaně bát, většinou jsou agresivní pouze bachyně, které chrání svá mláďata. Mateřský pud je zkrátka silný.

Nebezpečné špičáky

Divoké prase

Dalším znakem prasete divokého jsou výrazné vyčnívající zuby – špičáky, díky kterým lze rozlišit samce od samice. Samci mají své trojhranné špičáky směřující vzhůru, tyto zuby jsou zahnuté a mohou měřit až 30 centimetrů, avšak spatřit můžeme jen malou část – zbytek je vrostlý do čelisti. Platí zde pravidlo, že čím starší kanec, tím větší špičáky. I když se to nemusí na první pohled zdát, jsou tyto zuby mocnou zbraní a kanci mají v čelisti velkou sílu. Využívají je zejména při soubojích mezi sebou, kdy se ucházejí o samici v období říje. Samice naproti tomu špičáky nevyužívají k boji ani odstrašování sokyň, nýbrž k běžnému žvýkání.

Pruhovaná školka

Divoké prase

Bezpochyby nejroztomilejšími členy prasečí tlupy jsou selátka. Jejich pruhované zbarvení má důležitý účel, a to zajistit bezpečí díky splynutí s krajinou. Rozlehlými lesy se pohybuje samice se svými mláďaty, mnohdy z různých vrhů najednou. Žijí tak společně sourozenci narození během několika let se svou matkou a s ostatními samicemi a mláďaty tvoří rodinné tlupy, kde udržují vlastní hierarchii. V těchto tlupách se nevyskytují dospělí samci.

Malá selátka prasete divokého se mají čile k světu. Již od narození jsou velice aktivní a dokážou se o sebe náležitě postarat, i když maminku bachyni samozřejmě nezbytně k přežití potřebují. Kojení probíhá dva měsíce, přičemž každé selátko pije ze svého struku, který obsadí ihned po narození. Během prvních pár týdnů se mláďátka učí sbírat něco malého k snědku i při procházkách po okolí. I když jsou selátka velice roztomilá, setkání s nimi značí, že se možná brzy objeví rozčílená bachyně. Pokud narazíte na vitální a hlasité sele, raději se dejte na klidný a tichý úprk. Pomoc potřebuje pouze zraněné či vysílené mládě – v takovém případě vám s malým pruhovaným prasátkem pomůže nejbližší záchranná stanice nebo myslivecký hospodář.

Zdroje: Wild Boar Facts; Wild boar

Autor článku: Aneta Hladíková; Foto: Shutterstock

New title