Psí známka
Nejčastějším řešením, jak označit psíka, je umístění známky na jeho obojek či postroj. Na takové známce by mělo být nejen jméno chlupáče, ale hlavně kontakt na vás, tedy na majitele, případně i adresa, kam by mohl potenciální nálezce pejska odvést. Vytvoření takové známky není nic drahého a navíc se jedná i o slušivý psí doplněk – zvolit totiž můžete z nejrůznějších tvarů i barev. Pokud si nepotrpíte na design, jsou k dostání stále staré dobré adresáře, tedy schránky, kam smotáte papírek s veškerými potřebnými informacemi. Manipulace s tímto adresářem je však pro nálezce často obtížná z důvodu strachu pejska, a tak je viditelná známka lepším řešením.
Výšivka
Ještě ideálnější variantou, jak viditelně označit pejska, je vyšití údajů přímo na obojek či postroj. Výšivka pejskovi nikde nepřekáží ani necinká a text je vidět i z větší vzdálenosti, což ocení majitelé bázlivých psů, kteří se odmítají přiblížit k cizím lidem. Nálezce vás tak může velice rychle kontaktovat, aniž by se psem musel manipulovat. Firmy nabízejí jak vyšití údajů na nový obojek, tak i vylepšení starého, používaného obojku. Existují i nasazovací identifikační štítky, které jednoduše provléknete či připnete ke stávajícímu obojku nebo postroji.
Čip
Aktuálně se o tomto typu identifikace chlupáčů hodně mluví, a to zejména z důvodu povinnosti čipovat psa, která vyplývá ze zákona. I když má čipování mnoho odpůrců, jedná se o praktický nástroj, jak identifikovat ztraceného pejska, který na sobě nemá žádnou známku ani obojek s kontakty. Mikročip se zavádí pod kůži psa, nejčastěji na krku. Pejsek čip vůbec necítí a dokonce i samotná aplikace je mnohem méně bolestivá než běžné očkování. Po aplikování čipu je však nezbytná registrace. Bez ní je samotný čip k ničemu – vaše údaje se musí dostat do některého z registrů, abyste byli jakožto majitelé po načtení čipu dohledatelní, a aby vás mohl nálezce, respektive veterinář, útulek či policie, kteří disponují čtečkami čipů, kontaktovat.
Tetování
Tetování psů se řadí také mezi spolehlivé identifikační prostředky, ovšem jeho životnost bývá často značně omezená. Mnohá tetování se časem rozpijí či vyblednou, a tak ztrácí na čitelnosti. Proto se chovatel může rozhodnout, zda štěňata nechá tetovat nebo čipovat. V případě tetování se pejskům s průkazem původu tetují čísla shodná se zápisem v plemenné knize ČMKU buď do slabin, na ucho, či vnitřní stranu stehna. Špatně čitelná tetování v současnosti nestačí k vycestování s chlupáčem za hranice, a tak je čip ideálním řešením.