Výcvik, 16. 5. 2023

Foto: Shutterstock

Každý pejsek by měl umět alespoň několik základních povelů, které lze využít v běžných situacích. Bude se to hodit nejen na cvičišti, ale i doma a hlavně na procházkách. Navíc pokud cvičení psa baví, užijete si spoustu legrace při společné aktivitě. Jak jej ale všechno naučit?

Přidat na Seznam.cz

Už vám nic neunikne!
Přidejte si web na hlavní stránku Seznam.cz.

Ke mně!

Tento povel je jeden z nejdůležitějších. Pes by ho měl dobře ovládat, pokud jej pouštíme z vodítka. Přivolání je potřeba umět nejen z důvodu bezpečnosti psa, ale i okolí. Proto pokud si nejste zcela jistí, zda se pes vrátí, raději mu vodítko neodepínejte a trénujte přivolání.

Při trénování tohoto povelu je důležité pejska zaujmout tak, abychom byli atraktivnější než okolí. K tomu lze využít různé hračky, pamlsky nebo zvukové efekty. Jakmile se po povelu pejsek rozběhne směrem k vám, určitě jej hodně odměňte a pohrajte si. Při trénování pomáhá pejskovi trošku utíkat nebo couvat, aby vás musel dohnat. Pokud je pes ale příliš zaujatý okolním světem a vy jej nezajímáte, můžete si pomoci dlouhým stopovacím vodítkem připnutým na obojku či postroji. To by mělo být prověšené a po vyslovení povelu můžete pejska trochu popostrčit v jeho pochopení tak, že lehce zatáhnete za vodítko směrem k sobě. Určitě by nemělo jít o škubání, zvláště pokud je pes na obojku, to by mohlo být nebezpečné. Jestli pejsek na tomto vodítku již přivolání zvládá, ale ještě si nejste úplně jistí, zda si troufáte vodítko odepnout, tak jej pouze pusťte z ruky, ať ho pes tahá po zemi. V případě potřeby pak vodítko můžete zašlápnout nebo chytit, protože na něj díky jeho délce snadno dosáhnete. Není však zcela bezpečné, aby se pes s tímto stopovacím vodítkem pohyboval mimo váš dosah. Může se totiž snadno zamotat do různých větví a keřů a přivodit si tak různá poranění.

Jestli už pejsek povel „ke mně“ ovládá, můžete vyrazit ven bez vodítka. Nezapomínejte ale jeho správné provedení vždy náležitě pochválit. Naopak pokud pes na přivolání nepřijde hned, ale až sám chce, tak jej za to netrestejte! Pes to totiž vnímá tak, že se na něj zlobíte kvůli tomu, že přišel. To, že před tím lelkoval, si již s trestem nespojí, a proto je pak z vaší nespokojenosti zmatený.

Sedni, lehni

Tyto povely jsou klasickým základem a pomáhají pak psovi v provedení složitějších povelů. Oba lze naučit velice snadno. Nejjednodušší je využít pamlsky. Při trénování povelu „sedni“ stačí vzít dobrotu do ruky a otočit ji dlaní k sobě. Pamlsek v prstech pejskovi nejprve ukázat, popřípadě očichat, a pak ruku naklonit vzhůru nad psa a směrem k sobě. Jakmile se lákavá dobrota dostane nad úroveň hlavy psa, donutí jej to sednout si tak, aby mohl hlavu zaklonit více a na pamlsek tak dosáhnout. Pokud tento postup na psa příliš nefunguje, můžete mu naznačit směr pohybu tak, že mu lehce a plynule rukou zatlačíte na zadek. Mělo by jít však opravdu jen o náznak bez známek násilí. Jakmile si pes sedne, zaslouží si odměnu.

Povel „lehni“ se nejlépe učí právě z pozice, kdy pes sedí. Opět je velice efektivní použití pamlsků. Ty mu dejte zase očichat, ať o nich ví a ruku dejte před psa na zem. Pomáhá, když máte dobroty v pěsti a prsty se dotýkáte země. Pejska to donutí se k pamlskům dostat zespod nebo ze stran a většinou si ihned lehne. Tím samozřejmě i získá odměnu.

Zůstaň

Aby pes setrval na určitém místě v určité pozici, je vhodné jej naučit povel „zůstaň“. K tomu nám právě dopomůže i ovládání předchozích povelů – „sedni“ a „lehni“. Psa tedy posadíme nebo položíme a dáme povel, aby zůstal. Poté se pozvolna od psa vzdalujeme, a pokud se nepohne, vrátíme se a odměníme. Postupně lze vzdálenost a dobu trvání povelu prodlužovat. Pokud pes na místě nevydrží a začne se pohybovat, vrátíme se a povel mu zadáme znovu, bez emocí, kárání ani odměňování. Pokud pejsek pořád nechápe, co po něm požadujeme, lze využít i vodítko, které psa donutí vydržet na onom místě. Neměl by se na něm však vzpínat. Pomoci nám může druhá osoba, která bude provádět korekci psa. Je však lepší, aby psovi dával povely pouze jeden člověk.

Štítky: výcvik psa

Autor článku: Aneta Hladíková