Ze psa od boudy se během 100 let stal módní doplněk

Zajímavosti, 22. 7. 2020

Foto: Shutterstock

I přes všechny radosti i strasti naší historie byli Češi vždy vášnivými pejskaři, kteří si život nedokázali představit bez svých čtyřnohých miláčků po svém boku. Ať už byli ochránci našich obydlí nebo společníkem nejvyšších vrstev společnosti, vždy měli v domácnosti důležité postavení, které se v poslední době ještě zvýraznilo.

Ostatně pejskaření už je v Česku víc než 100 let! Jak se za tu dobu změnilo?

Obranář i módní doplněk

Vztah člověka a psa prošel v posledních 100 letech velkým vývojem. Na vesnicích a periferiích měst byli psi dříve určení především k ochraně obydlí, majetku a hospodářských zvířat a byli tak spíše užitkovým zvířetem než mazlíčkem. Ve městech se naopak psi objevovali převážně ve vyšších společenských kruzích, kde plnili hlavně roli módního doplňku nebo hračky, více než rodinného společníka. Za poslední století se ale role psů ve společnosti zcela změnila.

Po druhé světové válce se psi stále častěji objevují i ve městech, obývají byty svých páníčků a dostávají tak mnohem více pozornosti než kdy dříve. Pejsci mají v bytech svá určená místa a pelíšek, velká část majitelů je dokonce nechává spát v posteli. Z módního doplňku nebo užitkového zvířete se psi stali běžnými a rovnocennými členy domácnosti s vlastními výsadami.

Luxus a láska jako pro lidi

Nejvíce změn se v Česku odehrává po roce 1989 kdy se i u nás rozvíjí služby, které jsou na západě běžné. Na mysli máme třeba psí salony nebo psí hotely a lázně, ve kterých je pejskům věnována špičková a profesionální péče. Tak jako se mění životní styl majitelů, mění se i životní styl jejich čtyřnohých kamarádů, kteří jsou nyní již opravdu plnohodnotnými členy domácnosti. Na trhu najdeme nepřeberné množství pamlsků, hraček, oblečení pro pejsky nebo i specializované hlídací služby. Svým miláčkům tak dnes dopřáváme stejnou péči, jako si dopřáváme i my sami.

Se změnou postavení pejsků ve společnosti se měnil i způsob jejich výchovy. Zatímco výcvik byl dříve založený na negativních metodách a psi byli více trestáni za neplnění povelů, dnešní způsob výchovy je zcela odlišný a stojí pozitivních metodách a odměňování psů pamlsky za správně provedené pokyny. Dnešní výchova psů je tak spíše připomíná výchovu dětí a pro psy se dokonce otevírají i specializované psí školky a agility centra.

Slavná česká plemena

K dlouhodobým superstars u českých chovatelů patří německý ovčák a jezevčík. V posledních dvou desetiletích se na přední příčky oblíbenosti dostal jorkšír, který je vhodný především do měst a bytů. Oblíbenost psích plemen ale dnes ovlivňují i světové trendy. I v Česku se tak setkáme s rasami, které se u nás do 90. let neobjevovaly vůbec nebo jen zřídka. Málokterý zájemce o psa se ale rozhlíží po plemenech, která byla v posledních 100 letech vyšlechtěna v Česku. Takových plemen přitom nebylo málo.

Mezi nejstarší česká plemena patří český fousek a český teriér, kteří byli Mezinárodní kynologickou federací (FCI) uznáni v roce 1963. Kořeny českého fouska, který je jedním z nejstarších druhů evropských ohařů, sahají až do dob Karla IV. Oficiálního uznání odborníky se ale dočkal až o téměř 600 let později. Naopak český teriér byl vyšlechtěn jen krátce před svým oficiálním uznáním. Je křížencem skotského a sealyham teriéra, kterého jako první vyšlechtil český chovatel František Horák v roce 1949.

Plemenem vyšlechtěným v 50. letech a bylo oficiálně uznáno v roce 1989, je dobře známý československý vlčák. Ten vznikl zkřížením německého ovčáka a karpatského vlka. Protože měl sloužit především pohraniční stráži, pyšní se obrovskou fyzickou zdatností a extrémní oddaností svému pánovi. Ačkoliv v 90. letech a na začátku milénia nebyl jeho chov příliš rozšířený, začíná dnes toto plemeno znovu nabírat na své oblibě. Posledním českým plemenem, které se dočkalo oficiálního uznání v roce 1985, je chodský pes. Říká se o něm, že je silně vázán na své páníčky a je skvělým společníkem pro děti.

Mezi známé české psy patří i pražský krysařík. Ten se své certifikace ještě nedočkal, především kvůli malému počtu chovných krysaříků. Naopak nejméně známým plemenem, které ale vyhynulo již v 70. letech, byl beskydský bundáš, plemeno podobné slovenskému čuvači určené hlavně k hlídání ovcí v Beskydech.