Mýtus č.1: Kočky nelze vycvičit
Existuje častá mylná představa, že kočky nelze vycvičit nebo že jejich výcvik je o mnoho obtížnější než u psů. Obě tato tvrzení jsou nepravdivá a mohou být i škodlivá, pokud jim majitel kočky věří. Pokud jsou totiž lidé přesvědčení, že kočky nelze vycvičit, věří také, že problémy s chováním koček nelze vyřešit. To může často mít pro obě strany nepříjemné a vážné následky (zničený nábytek, kočička umístěná v útulku, protože se neumí chovat, apod.)
Pravdou je, že tréninkem lze vyřešit mnoho problémů s kočičím chováním a je poměrně snadné mňoukající mazlíčky cvičit. Kočky lze naučit základnímu chování, a dokonce i zábavným trikům. Chce to jen dávku vytrvalosti a trpělivosti. Mimochodem, při výcviku na kočku nikdy nekřičte a netrestejte ji – takovému chování kočky nerozumí a nefunguje na ně. Nejlepším způsobem je motivace v podobě dobrot, odměn a spousty chvály.
Mýtus č.2: Když vám kočka ukáže břicho, chce pohladit
Mnoho lidí se tímto chováním nechá zlákat a neodolá kočku podrbat. Ovšem ve většině případů o to kočka vůbec nestojí, právě naopak.
Kočky své břicho ukazují hned z několika důvodů. Někdy se válejí na zádech, aby zaujaly obrannou pozici. Když kočka cítí, že nemůže utéct, převrátí se na záda, aby lépe využila drápky a zuby proti dravci. Neberte si proto osobně, pokud vás kočka poškrábe nebo kousne, když ji pohladíte na břichu.
Pokud kočka vystavuje břicho ve známém prostředí, jako je její domov, může vám také sdělovat, že se cítí uvolněně a v bezpečí (ale ani tak to není pozvánka k pohlazení). Může to být také signálem ke hře, je to pro ně oblíbené „herní“ pozice a je na čase vytáhnout klacík s peříčky.
Mýtus č.3: Kočky nepotřebují socializaci
Pojem socializace je spojována především se psy, ale i koťata se potřebují socializovat. Nejlépe se k tomu hodí období, které spadá do věku 2 až 7 týdnů. Během této doby se koťata učí, co je bezpečné a nebezpečné v jejich bezprostředním prostředí, nebo že člověku mohou důvěřovat a hrát si s ním.
Špatná nebo nedostatečná socializace může mít za následek chování, jako je schovávání se před návštěvníky, strach z jiných mazlíčků, pomalé přizpůsobení novému prostředí, pocit strachu a agresivity při návštěvě veterináře… U těchto koček pak hrozí vyšší pravděpodobnost stresu nebo strachu, což může mít za následek destruktivní chování nebo nevysvětlitelnou agresivitu.
Mýtus č. 4: Kočky dělají naschvály
Na rozdíl od lidí kočky nedělají věci natruc. V tomto případě můžeme hovořit o antropomorfismu, to znamená, že přisuzujeme zvířeti lidské rysy či vlastnosti. Kvůli takovému pohledu dochází k chybným výkladům kočičího chování (a nejen kočičího – lidské vlastnosti chybně přisuzuje řada lidí i svým psím miláčkům).
Pokud se kočka například vymočí na koberec v koupelně místo do svého kočičího záchodu, nejspíš vás to rozzlobí. A jako první si budete myslet, že to kočka udělala naschvál. Ale kočky nevědí, co je to „naschvál“, tuto lidskou vlastnost prostě nemají. Takže se raději zkuste zamyslet nad skutečnou příčinou jejího chování. Na vině může být stres, strach, úzkost, zdravotní potíže a tak dále. Má čistou „bedýnku“? Měla ji v době potřeby přístupnou? Neměla strach z návštěvy? Netrápí ji zdravotní problém? Než svoji kočku neprávem potrestáte, zkuste se zamyslet nad příčinou.
Autorský článek
Další info: 14 Common “Facts” About Cats That Are Actually False; 8 common myths about CATS busted!
