Pán a pes

Příběh Hačika, psa plemene Akita Inu, začal v Japonsku, kdy si tuto roztomilou chlupatou kuličku jakožto štěňátko pořídil v roce 1924 profesor tokijské univerzity. Od začátku byl jejich vztah poněkud zvláštní, ale přesto neskutečně silný. Bylo tomu tak zejména díky typické povaze tohoto plemene, které se vyznačuje silnou vazbou na majitele a svou paličatostí a vysokou inteligencí.

Každodenní rituál

Profesor dojížděl na univerzitu vlakem a Hačikó jej každé ráno doprovázel na nádraží. A nejen to! Dokonce se vracel i v přesný čas profesorova příjezdu, aby šli společně i zpátky domů. Jelikož nebyl jejich dům hned za rohem, vynikal Hačikó svým smyslem pro orientaci a vždy našel cestu domů i na nádraží. Díky tomuto rituálu si této nerozlučné dvojice všímalo mnoho cestujících i drážních pracovníků.

Náhlá tragédie

Byl to den jako každý jiný, chlupáč doprovodil svého pána na nádraží, vrátil se domů a k večeru jej šel opět vyhlížet. Přijel vlak, avšak profesor z něj nevystoupil. Hačikó byl sice zmatený, ale bez zaváhání čekal dál. Bohužel nevěděl, že se jeho pán už nikdy nevrátí. Profesor totiž náhle zemřel.

Stal se legendou

Hačikó se nevzdával a každý den čekal na svého pána a věrně jej vyhlížel. Mnoho lidí, včetně profesorovy rodiny, se snažilo tohoto oddaného psa vzít domů do tepla, ale Hačikó vždy utekl na nádraží. Zaměstnanci i kolemjdoucí se tedy starali alespoň o jeho krmení a zhotovili mu dokonce přístřešek, který jej měl alespoň trochu ochránit před nepříznivým počasím. Hačikó zde vydržel čekat každý den téměř 10 let.

Tento neuvěřitelný příběh se stal legendou a v Japonsku na jeho počest stojí socha jak sedícího Hačika čekajícího na pána, tak i slavná dvojice vyobrazená při dojemném setkání.

Autorský článek